Po dvou letech
V šestnácti jsem se rozhodla začít dělat něco se svým životem.
V osmnácti jsem napsala článek Můj příběh a myslela jsme si, že po pár knížkách, seminářích a filmech vím o čem je existence a jak to všechno funguje. Ale až ve dvaceti vím jak bláhové bylo mé uvažování. Ano, jak jsme už napsala, mým úkolem tady je učit, tak nyní také činím. Ovšem ne učit druhé, ale především učit sama sebe. I když každý je učitelem i žákem zároveň. Tím, že kráčím po cestě uvědomění, ovlivňuji své okolí a tím přivádím na tuto cestu i druhé.
Teď vím, co měl Sokrates na mysli, když napsal: "Vím, že nic nevím." Ačkoli mám spoustu vědomostí a zkušeností se světem energií a žiji vědomě v jednotě s Universem, nedokážu si představit velikost moudra ležícího přímo předemnou. Vydala jsem se na cestu poznání a hledání pravdy. Tomuto hledání jsem zasvětila celé své srdce a nikdy toho nebudu litovat. Poznala jsem krásu celistvosti a bezmezné lásky Universa a to je to nejúžasnější, co člověka může potkat. Jako lidé jsme jen na začátku vzestupu vědomí a teď je ta nejlepší doba pustit se do oběvování lidské duše.