kolem čeho se to točí a jak všechno začalo..
Aby jste pochopili, o čem že to tu vlastně budu psát, musím vám o sobě něco prozradit.
Občas se setkáte s případem, kdy Vám člověk tvrdí, že může mluvit s nadpřirozenými bytostmi, nebo umí třeba chanaling se zesnulými nebo s anděly. Netvrdím, že jim vždy můžete věřit, hlavně pokud jde o lidi, kteří se tímto snaží vydělat peníze a třeba vám vyložit budoucnost (to se týká i tarotu a podobných věcí, ale o tom v jiném článku). Ovšem, někdy mají pravdu a jejich příběhy mohou být velice zajímavé. Každý toto umění nazývá jinak. Já se přikláním k empatii jelikož v celém systému komunikace s vibračně rozdílnými entitami jde právě o schopnost vnímat jejich rezonanci.
Nejspíš vám došlo kam tím mířím. Máte pravdu, jsem empatik už od malička. Když jsem byla malá, měla jsem veliké problémy být sama v pokoji, hlavně večer. Vím, že to není nic výjimečného, ale já k tomu měla oprávněný důvod. Každou noc totiž u mé postele sedávala postava. Ze začátku jsem ji vídávala jen občas a spíš slyšela zvuky nebo cítila její přítomnost. několikrát se stalo, že jsem si myslela, že vedle v druhé posteli spí bratr a ráno jsem zjistila, že doma celou noc nebyl. Ale později jsem si na to začala zvykat a pak už jsem to vytěsnila z hlavy a nezajímala so o to. Ale nešlo to věčně. Asi v 16ti jsem začala v noci chodit do ložnice k našim, protože jsem nevydržela sama v pokoji. Začala jsem tu postavu vídat noc co noc a začínala jsem z toho trochu bláznit. Nevěděla jsem co dělat. Samozřejmě, že rodiče to nebrali vážně a nevěřili mi, řekli, že mám jen rozvinutou fantazii.
Jednou v noci jsem si řekla, že už toho bylo dost a měla bych se trochu sebrat. Přemohla jsem strach a zůstala v pokoji. Jenže co se nestalo. Uprostřed noci se mi náhle spustila hračka . Byl to mluvící medvídek na klíče, co říká I LOVE YOU pořád dokola. Řekla jsem si, že je to jen vada a odnesla ho do kuchyně ať se tam vyřve. Druhý den přijel bratr z Prahy a spal se mnou v pokoji. Říkala jsem mu, co se stalo a on mi nechtěl věřit. Řekla jsem mu že dám medvídka zpátky do pokoje a uvidíme, co bude. Souhlasil a bylo vidět, že mi nevěří.
Večer jsme si pustili film a bavili se. Už bylo skoro před půlnocí a bratr už se chystal jít spát, když se hračka opět ozvala. Oba jsme ztuhli a nevěřícně se na sebe koukali. Byla přesně půlnoc, když medvídek přestal hrát. Tohle se opakovalo ještě dvakrát a pak jsem medvídka dala pryč ovšem medvídkem to nekončilo. V pokoji byly sestřiny hračky a já měla další noc co dělat abych našla hračku, co se o půlnoci rozehrála. pak jsem rezignovala a smířila se s tím, že prostě v noci klid mít nebudu.
Tímhle to všechno začalo a já doufala, že nic dalšího mně nepotká, ale mýlila jsem se.. a to hodně...